Ájinka v devíti měsících

Ten čas opravdu letí jako voda. Ani jsme se nenadáli a už je to půl roku, co rozvířila naše vody tahle činorodá fenečka.

Ne že by s Endíkem byla nuda, ale Ájuša je opravdová raketka. Neustále nesmírně mrštná a rychlá a neustále něco vymýšlíc ... už jsme si tak nějak zvykli při odchodu jakoby mimochodem zapomenout na podlaze nějakou tu kartonovou krabici... to aby měla Ája co dělat a nenapadlo ji upravovat nábytek )).

Co se výcviku týká, s Ájinkou je radost pracovat. Je empatická, rychlá, radostná, přesná, ... Ve srovnání s obříkem Endíkem je to mrštnej prcíček, kterého venku pro jistotu ještě jistím vlekoucí stopovačkou. Pomalu odbouráváme košík a to i v lidmi hustě obydlených oblastech. K poslušnosti nám ohromně moc pomáhají nejrůznější "blbinky", chcete-li psí triky. Pořád něco vymýšlíme a Ájinka skvěle zapojuje mozek i celé tělo. To nám skvěle slouží k prohloubení vzájemného vztahu, což je výbornej odraz pro poslušnost, hlavně přivolání.

Celkem dost nás potrápily Ájino uši, ale už se blýská na lepší časy. Po nejrůznějších radách od chovatelů jsem nakonec zašla za naším dvorním veterinářem a byla to rozhodně správná volba. Nejenže vylepšujeme oslabenou imunitu, ale i ouška různě promazáváme a prokapáváme, ... Pomalu se všechno vrací do normálu, Ája si uši přestává drbat a už vypadá jako foxteriér a ne jako netopýr. Po pravdě jsem moc ráda, protože je to moc hezká fenečka a bylo by škoda, kdyby jí to ouška kazila.

Doufám, že se holka brzy ukáže na nějaké té výstavě a taky ji začínám zvykat na poslušnost ve velkém počtu lidí, což nám tedy zatím moc nejde :).