Ájino výcvikové začátky

    Není pes jako pes, Ája je opravdu hodně jiná než Endy.

    Jako fenečka je neuvěřitelně tvárná a vnímavá. Člověk by řekl, že ji skoro nemusíme nic učit, stačí se zaměřit na Enďase. Ale ne vždy to funguje, přeci jenom individualitka to je.

    Co zvládá moc pěkně, je sedni a lehni, je velmi bystrá a tudíž zaujmutí polohy je rychlé a přesné, prostě radost pohledět. Přivolání funguje také pěkně, tedy pokud zrovna nezdrhá s nějakým humusem v držtičce. To pak nastupuje záchranná brzda v podobě vlekoucí se stopovačky, kterou hbitě zašlapávám (tedy pokud jsem v dosahu).

    Pravidelně nás Ája doprovází na tréninky agility a jde jí to moc dobře. Co opravdu miluje, jsou tunely, je to taková naše tunelářka. S tím souvisí také nácvik nory. Vzhledem ke své velikosti tyhle disciplíny opravdu miluje, takže i norování bude její parketa. Jen ještě musí trochu vyzrát, aby si troufla na lišku, zatím je to pro ni velký nepřítel.

    Všeobecně se dá říci, že Ája je nesmírně tvárné a empatické zvířátko, se kterým je opravdu radost pracovat. Jde to tak snadno, že to převáží její nesamostatnost a opičení se po Enďasovi. To naopak využívám tím, že stále intenzivně s Endym pracuji a to, co do něj nabuším, mnohonásobně zúročím nejen u něj, ale i u Ájinky. Takže vlasně dvě mouchy jednou ranou :).