Ája - jaká je?

    Už máme Áju skoro dva měsíce, takže můžeme charakterizovat, i když jen trošku.

    S Enďasem rozhodně nemá srovnání, je to přece fenka. A tomu odpovídá i její naturel. Je hodně drobounká a díky tomu neuvěřitelně mrštná. Při honičkách s Enďasem získává na rychlosti a vytrvalosti. Za své bleskové akce si získala přezdívky "zlodějka" a výsadkářka". Řekla bych, že to naprosto přesně vystihuje její projev: než se člověk naděje, ukradne a uteče.

    Přes svoji mrštnost a rychlost je velmi empatická a mazlivá, během prvního dne u nás si získala pána domu a to je opravdu výkon! Je hodně tvárná, proti Enďasovi úplně skvěle. Jen když jsou spolu, opičí se po Endym a hází na mě bobky.

    Co je její největší nedostatek, je její žravost. Je to naprostej mistr v hledání těch největších humusů a zároveň jejich požírání. Na rozdíl od Enďase, kterej na povel "fuj!" vyplyvne a přijde pro pamlsek (že nám to ale dalo práce), Ája má taktiku "kdo uteče, vyhraje". Tohle jí netoleruju. Protože nehodlám vypadat jak pako, který lítá po sídlišti a honí čtyřměsíční štěně, frajerka nafasovala šňůru, což je její nezbytná venčící součást. Ze začátku mi jí bylo líto, takové drouboučké tělíčko a musí se vláčet se šňůrou. Ale co se dá dělat, Ája požírá a zdrhá, takže má smůlu. Když něco žere, zařvu "fuj!", a když nepustí, zašlápnu šňůru a je to. Jak nabírá na útěk, šňůra jí škubne, Ája pustí ulovenou kořist a já jsem spokojena. Tahle taktika funguje skvěle, jen jsem se musela zásobit šňůrama a peru a peru a peru. Doufám, že to jednoho dne skončí a Ájinka si vyjde na procházku jako slušně vychovaná psí dáma. :)