Míčkománie - už to přišlo aneb jak unavit psa a ne sebe

     Při pokusu o aport se Endy nejdřív jevil jako totálně retardovanej. Pořídili jsme míčky, které chytí i dvouměsíční štěně, ale Enďas je chápal jako věc hodnou leda rozžvýkání. Bavilo ho tak leda lovit míček i s rukou...

     Říká se, že trpělivost přináší růže, nám přinesla náznak aportu doma, ale jen když nerušil Mikeš. A protože rušil skoro pořád, tak to byla hra o nervy.

     A pak jsme potkali Jacka, vášnivého míčkopřinášeče. Nejprve Endy běhal za ním a vlastně ho lovil. Asi po měsíci pochopil, že Jack pro něco běhá...zkoušel mu to sebrat.

     A pak se totálně zbláznil do míčku - právě jsme ve fázi, kdy míček v ruce = není potřeba vodítko (co kdyby to panička hodila a já bych to neviděl). Stále máme co pilovat, do správného aportu máme ještě daleko...všechny fotky zde